Filigrán je technika výroby šperků z jemných drátků nebo výzdoba pomocí jemných drátků natavováním na podklad.
Technika filigránu se dále rozlišuje:
– pravý filigrán, který je vytvořený z perličkovaného drátu
– nitkový hladký filigrán, který je provedený z hladkých vláken
– řetízkový filigrán, kdy jsou vlákna (nejčastěji dvě) předem spletena a pak teprve je z nich proveden ornament
– filigrán „à jour“ na způsob krajkoviny, kdy jsou předměty vytvořeny ze samostatných pospojovaných drátků bez použití podkladu
– nepravý filigrán, tzv. pseudofiligrán 
, kdy výzdoba vzniká již při odlévání
V Evropě se tato šperkařská technika dostala na vysokou úroveň ve dvou centrech – v Etrurii a v řeckých, především černomořských dílnách, jež pak následně ovlivňovaly ostatní oblasti Evropy. Původ nalezených výrobků budeme spíše hledat v Karpatské kotlině nebo ve Středomoří. Aplikování výzdoby pseudofiligránu při výrobě šperků bylo v oblasti Karpatské kotliny jedním z důsledků styku Keltů s illyrskou a thráckou kulturní sférou mezi koncem 6. stol. př. n. l. a poslední třetiny 4. století př. n. l.
Nálezy výrobků:
Lokality nálezů:
Čechy
Morava
Literatura:
Filip, J. 1941: Umělecké řemeslo v pravěku. Praha 1941
Szabó M. 1975: M. Szabó: Sur la question du filigrane dans l´art des Celtes orientaux. In: The Celts in Central Europe. Székesfehérvár 1975, 147 – 165
Szabó M. 1992: Les Celts de l´Est. Le second âge du Fer dans la cuvette des Karpates. Paris 1992
Čižmářová, J. 2012: Filigránový šperk doby laténské na Moravě. In: G. Březinová – V. Varsik (eds.): Archeológia na prahu histórie. K životnému jubileu Karola Pietu. Nitra, 201–234
RSS