Dálkový obchod v době laténské bývá často dokládán a studován na tzv. importech, tedy předmětech mimořádné hodnoty, které urazily z místa výroby na místo, kde byly nalezeny, značné vzdálenosti.
Jedná se např. o kovové nádoby, luxusní cizokrajnou keramiku, amfory, resp. jejich obsah, skleněné nádoby, jantar atd. Ovšem interpretace takovýchto předmětů jakožto stop po dálkovém obchodu není bez problémů, neboť podobné nálezy lze velmi dobře vysvětlit i jako kořist, dar, věno, doklad migrace jednotlivců i skupin obyvatelstva apod. Kromě toho tyto nálezy téměř nikdy neumožňují rozpoznat, zda se předmět dostal na naleziště přímo z místa výroby, které se ostatně ne vždy podaří zjistit, či zda na naleziště doputoval etapovitě přes četné mezistanice.
Nápadné jsou rovněž značné koncentrace importů na některých středoevropských oppidech – např. Staré Hradisko, Stradonice, Manching, které dokazují jejich velmi intenzivní spojení se světem. Nelze vyloučit, že vedle významné obchodní a dopravní pozice může jít i o odraz jejich politického, resp. mocenského postavení.
Podíváme-li se na dobu laténskou ve střední Evropě z výše uvedeného hlediska, je zřejmé, že otázka, zda zde v posledních staletích starého letopočtu existoval obchod, pozbývá smyslu, neboť odpověď zní jednoznačně – ano. Obchod v době laténské totiž jen přirozeně navazoval na předchozí hospodářský vývoj, a proto pohled na něj nelze od předchozích období oddělovat. Ve středoevropském prostoru se nadto můžeme oprávněně domnívat, že doklady směny představují odraz výhradně domácího obchodu, neboť nelze předpokládat, že by zde obchod, byť dálkový, byl v řeckých či římských rukou.
Za obdržené zboží bylo jistě nutno nabídnout adekvátní protihodnotu – čímž se nám dostává do úvah celá škála možných obchodovatelných komodit, které sice ne vždy můžeme archeologicky doložit, zároveň však o jejich existenci nelze z různých důvodů pochybovat (např. dobytek, potraviny, sůl, kůže, látky, dřevo, později i víno, otroci). Tato zboží ojedinělé nálezy postupně prokazují, přičemž např. u látek (hedvábí v Hochdorfu; Banck-Burgess 1999), rostlin či potravin (medovina v knížecím hrobě na Glaubergu: Rösch 1997; omáčka z mořských ryb /garum/ na oppidu Manching: Manhart 1998). V pozdějších dobách nás o nich zpravují písemné prameny zmiňující obchod se psi, dřevem, otroky apod. (Timpe 1985; Dobesch 2002). Především je ovšem nepřímo, ale přesvědčivě dokládá sama existence rozsáhlých exploatačních a produkčních center zjevně nadregionálního významu (např. Krzemionky), stejně jako dlouhodobě osídlené extrémní polohy bez zemědělského zázemí (např. Hallstatt).
Literatura:
Vladimír Salač: O obchodu v pravěku a době laténské především, Archeologické rozhledy LVIII–2006, str. 33–58
Dovoz:
sůl,
Export:
žernovy
RSS