Keltské ohrazení, Viereckschanze, Markvartice v severovýchodních Čechách
Výsledky terénního a teoretického výzkum 1969-2019
Jiří Waldhauser
Waldhauser Jiří 2020: Keltské ohrazení, Viereckschanze, Markvartice v severovýchodních Čechách, Výsledky terénního a teoretického výzkum 1969-2019, Jičín, Vlastním nákladem
Výročí relativně dlouhého půlstoletí zahájení archeologického terénního výzkum v roce 1969 valového útvaru s příkopy půdorysu nepravidelného trapezoidního obdélnika (tzv. Viereckschanze v německé terminologii) zasluhuje shrnutí, jaké vlastně rezultáty několikrát opakované s přestávkami akce přinesla. Čtyřúhelnikové valy jsou situovány na jižním okraji v katastrálním území obce Markvartice (okres Jičín, Královéhradecký kraj), zatímco těžiště sídla leží v obci Hřmenína ve stejné administrativní jednotce. V literatuře bývají stabilně uváděny pod Markvartice. Čtyřúhelníkové valy jsou známy v literatuře od roku 1750, kdy její půdorys (obr. 2:1) zachytil geometr Ignatz Höltzl na mapě kosteckého panství (Pekař 1910/1911,1994, příloha). Pozornosti neunikala dosud zachované laténská památka od první poloviny 19. století. Poprvé ji detailně zaměřil (obr. 2:2) a popsal amatérský archeolog J. V. Hellich v roce1844 (Sklenář 1976). Řada celebrovaných archeologů, mezi nimi J. L. Píč (1888, 351), věnovala této památce po Keltech zájem, i když jenom pár vět textu. Moderní víceméně teoretický výzkum čtyřúhelníkových valů
v Čechách po předchozí přestávce glosy L. Jansové (1968), nesporně inspiroval J. Filip (1974), však proběhl v letech 1969-1972 jako regulérní terénní archeologická sondáž. Poslední plošně nepatrný desetidenní výzkum v roce 2019 proběhl pod vedením Tomáše Mangela (Univerzita Hradec Králové), kde jmenovaný prokopal uvnitř sloupové stavby pár čtverečných metrů, asi desetinu, a získal několik fragmentů laténské keramiky a mazanice. Výsledky nebyly dosud publikovány. Poloha valového opevnění Markvartic zásadně nerespektuje strategická pravidla opevňování pro dobu laténskou.
Na základě sledování převážně amatérského archeologického výzkumu v posledních dvou stoletích
v okruhu až okolo 2 km od valového útvaru Markvartice - v posledním padesátiletí profesionálního charakteru s exkavacemi a v nedávné době s uplatněním přírodovědných metod - lze konstatovat, že laténskému období nepředcházelo „regulérní“ starší osídlení, přinejmenším od neolitu, po dobu bronzovou, železnou, období římské až do raného středověku. K tomuto tématu přináší informace obsáhlá literatura (zvl. Waldhauser 2016, 38-41 s kompletní lit.). Výjimku tvoří 2-3 kruhy porostových příznaků, maculae, vzdálené 200 m jihovýchodně od valů.
Publikace je ke stažení na www.jiriwaldhauser.cz 
RSS