Od roku 1964 objeveno a v následujících letech prokopáváno pohřebiště.
Na mírně vyvýšené plošině, jejíž skalnatý podklad je kryt jílovitou půdou, bylo objeveno 188 žárových hrobů. Nekteré z nich byly původně asi mladohalštatskými mohylami, jejichž násyp už dávno zničily generace zemědělců. V jedné z mohyl (číslo 196) byl s dvoukolovým vozem s menším nežli obvyklým rozchodem kol, skromným postrojem a malými železnými falérami uložen popel snad malého chlapce se symbolickou železnou sponou, která byla zdobena zlatem a jantarem. Později než hroby tohoto typu se zde vyskytly prosté žárové pohřby v popelnici kryté mísou a uložené v malé jamce, které bývají provázeny např. železným hrotem kopím nebo bronzovými náramky. Kromě nich jsou tu však i žárové pohřby vsypané pouze do jamky v zemi (bez popelnice). Charakter i obsah těchto plochých žárových hrobů odpovídá pohřebním zvykům 6. až počátku 4. století.
Byly odkryty i velké hroby v obdélníkových jámách hlubokých 40-150 cm, často zcela vyplněné kamenným krytem. Bývají orientovány severojižním směrem a jsou uspořádány do řad. Na rozdíl od ostatních hrobů v nich na dně obvykle nebyly zjištěny pozůstatky žárového pohřbu. Šlo zřejmě o pohřby kostrové, jejichž zbytky strávila puda; jen v jednom hrobě se zachoval otisk lebky a některých kostí v hlíně. Příkladem těchto velkých hrobek může být hrob číslo 74, zkoumaný v roce 1967. Pod obdélníkovým krytem z velkých kamenů na ploše asi 2 x 3 m, protáhlé od severu k jihu, byla jáma o rozměrech 2,5 x 1,5 x 0,7 m s množstvím dřevěných uhlíků ve výplni. Zbytky dřeva svědčily nejspíše o původním obložení hrobové komory (či jen jejího dna). Na zbytku dřevěné desky byly drobné bronzové terčíky s plastickou výzdobou. Při západní stěne jámy stála lahvovitá nádoba a mísa - typické tvary tehdejší keramiky. Při východní stěně byl pak nalezen nejkrásnější kus hrobové výbavy na celém pohřebišti, unikátní "maskovitá" spona časně laténského uměleckého stylu v podobě mužské postavy, zdobená důlky vykládanými původně snad jantarem. Takové nálezy datují kostrové hroby do konce 5. století. Kromě hrobu odkryl výzkum nejméně 50 m dlouhou řadu kamenů se zbytky zuhelnatělého dřeva - snad zbytky dávné hřbitovní zdi.
1967 - Hrob 71a - patrně obklopen čtyřúhelníkovým žlabem. Hrobová jáma obdélného tvaru, rozměry 400 × 230 cm, orientce S–J, překryta kamenným krytem.
1968 - Hrob 96 - kamenný kryt, pod nímž se nachazely relikty nároží zalomeného žlabu š. cca 30–40 cm se stopami kůlových jamek. Bez pohřbu.
1972 - Hrob 196:
mohyla vymezená žlabem (roubení?), ohrazení o vnějších rozměrech 6,1 × 5,6 m tvořeno žlabem hl. 8–14 cm a š. 30–50 cm, ve dně místy kůlové jamky.
žárový pohřeb (dětský?)
vůz malých rozměrů bez funkčních prvků
absence zbraní
Pohřeb mladého jedince z vyšší spol.
Vůz - symbolický význam společenského postavení
Datování: H C–LT A, 223 hr z HD2-LTA 17 hr se zlatým šperkem
Dále byly nalezeny: Zlaté terče spon. a– hrob 49, max. průměr 16 mm, b– hrob 213, max. průměr 12 mm. LTA,
Lokalita: Manětín-Hrádek 
, Okres: Plzeň-sever, Plzeňský kraj
Literatura:
Soudská, E. 1969: K třídění plochých halštatských žárových pohřebišť v severozápadních Čechách. In: PA 60, s. 164-196.
Soudská, E. 1976: Hrob 196 z Manětína-Hrádku a další hroby s dvoukolovými vozy v Čechách. In: AR 28, s. 625-654.
Soudská, E. 1994: DieAnfänge der keltischen Zivilisation in Böhmen. Praha.
Zdroj: Waldhauser, J.: Encyklopedie Keltů v Čechách
Související témata: 6.15.6 Čtyřúhelníkové žlabové ohrazení hrobu
RSS