Úzké a mělké žlaby (o šířce a hloubce do několika desítek cm) - někdy s jamkami po kůlech nebo tyčovině uvnitř obytných areálů představují patrně základové žlaby plotů a dřevěných ohrad různých funkcí.
Podle výsledků výzkumů je možné rozeznat dvě skupiny ohrazení v době železné:
1. Lokální nebo také individuální ohrazení: slouží převážně jednotlivcům nebo malým skupinkám osob, tj. většinou jen částem větších komunit. Nacházejí se uvnitř, resp. jsou součástí obytných, vyrobních, rituálních aj. areálů. Typické je pro ně lehké ohrazení (ploty, dřevěné ohrady).
2. Komunitní ohrazení, tj. slouží celé komunitě nebo více komunitám. Jsou to celé obytné, vyrobní, rituální aj. areály. Jejich ohrazení může byt lehké, ale častěji je silnější (např. val či hradba dvorců nebo hradišť). Viz 2.2 Hrazené rovinné areály – dvorce 
Zdroj: Venclová, N. ed. 2008 (2008a): Archeologie pravěkých Čech 7. Doba laténská. Praha.
3. V době laténské se po celé Evropě vyskytují čtyřúhelníková žlabovitá ohrazení s vazbou na pohřební areály - hrob ve čtvercové ohradě.
RSS